3. díl závodu německé Bundesligy se uskutečnil v Offenburgu poslední červencovou sobotu. Jednalo se o sprint triatlon na klasických tratích 0,75-20-5. Cesta do Německa byla dlouhá a ještě ve 14hod jsem si vůbec neuvědomovala, že dnes budu závodit.

  Start závodu byl v 16:30 u krásného přírodního koupaliště s velmi příjemnou teplotou vody. Na startu se sešlo tradičně 36 triatlonistek, reprezentující své týmy mezi nimi také má týmová kolegyně Kate McIllroy, která byla na nedávném závodu seriálu mistrovství světa v Londýně a obsadila vynikající 15.místo. Vzhledem k tomu, že v Londýně vyplavala v prvním balíku, můj cíl byl jasný, nepustit ji ve vodě. Vzhledem k předchozímu závodu, který jsem jela v Německu na začátku sezony se značnými zdravotními problémy, který se absolutně nevydařil jsem byla do týmu nasazena jako 4. tedy nejhorší z týmu.

  Na startu jsem si takticky stoupla za Kate a po odstartování se probojovala na přední pozice a kupodivu plavala na špici spolu s Kate. Tempo mi přišlo velmi příjemné, nicméně na první bojce přišla trošku tahanice o přední místa a přede mě se dostaly další dvě závodnice, kterým postupně Kate uplavávala. V tuto chvíli už mi přišlo tempo opravdu pomalé, tže jsem se rozhodla závodnice přede mnou obeplavat. Podařilo se. Dokonce jsem se dotáhla zpátky na Kate a z vody vylézala na výborném 2. místě s nepatrným náskokem na zbytek startovního pole, v závěsu za pravděpodobně největší favoritkou závodu. Nemenší radost měl týmový kouč Elmer, když viděl své závodnice na prvních dvou místech.

  Zde možná stojí za zmínku, že v Německu se bojuje hlavně za týmovou soutěž. Každý tým má 4 závodnice, kdy 3 nejlepší umístění se sečtou a tým s nejméně body vyhrává.

  Následoval přeběh do depa, cca 300m, kupodivu i zde jsem udržela kontakt s Kate. Depo proběhlo bez problémů, nicméně po naskočení na kolo mi praskly obě gumičky u bot a boty se mi začaly otáčet, takže jsem nebyla schopná je ihned nazout a tím ztratila kontakt s Kate. Balík 12ti pronásledovatelek včetně mě ji začal stíhat a po dobré spolupráci jsme ji dojely. Nicméně tempo se nesnižovalo, jelikož za námi jel balík s výbornými běžkyněmi, které měly na konci cyklistiky ztrátu cca 1 minutu. Trať byla mírně zvlněná, jely se 4 okruhy, v městě trochu technických pasáží, jinak pěkná trať. Průměrná rychlost se na tachometru zastavila na hodnotě 38,4 s čímž jsem byla velmi spokojená.

  Bohužel moje neprůbojnost se opět projevila na konci cyklistiky, kdy se začalo taktizovat do depa. Do depa jsem vbíhala jako jedna z posledních v balíku, takže výchozí pozice na běh nic moc a čelo závodu, kde se pohybovala Kate spolu s budoucí vítězkou Haug bylo tatam. Vyběhla jsem z depa a snažila se udržet kontakt s roztroušeným balíkem. Běžely se dva okruhy, vždy dvakrát v jednom okruhu s jedním pozvolným a krátkým stoupáním. Hned ze začátku jsem předběhla dvě závodnice, což mě motivovalo, zároveň jsem měla strach, jestli jsem běh nepřepálila, ale řekla jsem si, není na co čekat. Startovní pole bylo vyrovnané a na taktizování nebyl čas. Po 1,5 km jsem již běžela na neskutečném 7. místě a k mému překvapení to pořád šlo. Na konci prvního okruhu jsem předběhla další dvě závodnice a běžela tedy na 5. pozici, nicméně závod ještě nekončil. Zezadu stahovaly náskok vynikající běžkyně a mých sil začalo na 4. km ubývat, to už mi jen hlavou problesklo, zítra v Táboře rozhodně nezávodím.

  Přede mnou byla ztráta na finančně ohodnocené 4. místo 16 vteřin, tuto ztrátu jsem už ale nebyla schopna seběhnout, čili začal boj o 5.-7. místo, jelikož další závodnice běžely cca 100m za mnou. Zbývalo 500m do cíle a nohy už nechtěly spolupracovat. Bojovala jsem do posledního metru a naprosto spokojená proťala cílovou čáru na 5. místě. Výsledky byly velmi potěšující, když jsem uviděla čas běhu 18:36 a zaběhla si tak svůj nejlepší čas na velmi poctivé trati.

  Třešničkou na dortu bylo konečné vítězství týmu ALZ Sigmaringen, který v ženách vyhrál vůbec po prvé za 9ti roční působení. Samozřejmě velké DÍKY patří mému příteli a sparingovi v jedné osobě Pájovi, za bezpečný odvoz a poletování kolem mé osoby, jelikož si závod bez jeho pomoci nedokážu představit.