Informace o soustředění ve španělském Lloretu z pera jablonecké triatlonistky Jitky Šimákové.

 Odjezd z Prahy….první překvapení nastalo, když na benzinovou pumpu Agip v Praze, kde jsme nastupovali, přijel autobus bez vleku. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak řidiči vyřeší zdánlivě neřešitelný rébus s nedostatkem místa a nacpou všechny ty krabice a tašky do již přeplněného autobusu. Po několika telefonátech začali přeci jen nakládat, uvnitř autobusu zabraly další 4 místa krabice a mohli jsme vesele vyrazit.

  Cesta… Už po čtyřech hodinách cesty (z 22hod) jsem se proklínala, proč jsem sakra neletěla. Cesta byla nekonečná, jediné co mě drželo při životě byly zastávky po 4 hodinách. Když se začalo rozednívat a postupně se všichni probouzeli, začali jsme hromadně doufat, že sněhu bude čím dál tím míň a stupňů čím dál tím víc, opak byl pravdou.

  Sněhové přivítání v Lloretu – když jsme konečně dorazili na místo, čekalo na nás další překvapení. Den před naším příjezdem se Lloretem přehnala sněhová bouřka, takže ve městě nešel proud, což bohužel pro mě také znamenalo, že byl zavřený bazén a nikdo nevěděl, kdy se podaří elektřinu nahodit. V hotelu fungovala světla jen na chodbě a na chodbě ještě také každá třetí zásuvka, které už ale byly obsazeny důchodci. Úžasný zážitek byla večerní procházka po městě, které jsme nazvali městem duchů….všude tma, venku lidé s baterkami.

  První tréninkové dny…V den příjezdu jsem měla v plánu lehké vykoupání v bazéně, které bohužel nevyšlo, takže jsem zvolila spánek, což se později ukázalo jako výborný tah. Nedočkaví cyklisté ihned vybalili kola a z první vyjížďky se vrátili mokří a se špinavými koly, jelikož začínal tát sníh a silnice byly mokré. Druhý den byl bohužel ještě bez plavání, které jsem ale plně nahradila gumami a posilováním, na kole sice žádné vedro, ale svítilo sluníčko, takže silnice usychaly.

  Tvrdý trénink v příjemném prostředí…jakkoli článek doteď působil negativně, až na první dva dny, které byly dost nepříjemné byl zbytek soustředění perfektní. Podařilo se mi odtrénovat vše podle plánu, velmi kvalitně a bez nemoci či zranění. Počáteční špatné podmínky také vynahradil vynikající kolektiv lidí, především mužského pohlaví, což pro mě bylo více než příjemné prostředí. Hlavním sparingem pro mě byl vynikající atlet, přecházející k triatlonu Martin Olšan a v plavání občas podpořil Martin Matula, který zde plnil funkci spíš poradce a trenéra svého svěřence Kuby Chmelíčka.

  Co se týče tréninkových podmínek, byly pro mě vynikající. Bazén 200 metrů od pokoje, sice trošku teplejší voda, ale jinak paráda, podmínky pro cyklistiku taky naprosto ideální. Krásné silnice, okolí a provoz nebyl zdaleka tak strašný, jak jsem se obávala. Atletický ovál byl přibližně 500m od hotelu a navíc byl poblíž také park, kde se daly běhat souvislé běhy. V hotelu také nechyběla špičkově vybavená posilovna a wellness. Počasí nakonec vyšlo také ideálně, kromě jednoho dne, kdy bylo zataženo a vysoká vlhkost, každý den svítilo sluníčko a bylo stále tepleji.