Triatlon v Karlových Varech byl letos ,stejně jako minulý rok , zařazen do série závodů Evropského poháru a zároveň i součástí seriálu MČR. Nebyl pro mě tedy důvod, proč se závodu nezúčastnit a tak jsem se společně s dalšíma holkama postavila na startovní čáru u Karlovarského koupaliště Rolava.
Na startu nás bylo jen něco málo přes 20, proto startovní pole v počtu startujících nebylo nic moc. Kvalita byla lepší, ale myslím , že na ostatních závodech EP, kde jsem letos startovala ( EP Senec,EP Braschatt) byla konkurence mnohem větší. Po shlédnutí startovní listiny jsem předpokládala, že odplave 2 až 3 členná skupinka a pak se utvoří balík , ve kterém jsem nechtěla chybět. Předpoklad ve vodě vyšel téměř správně. Na třech plaveckých okruzích se nám čtyřčlenná vedoucí skupinka postupně vzdalovala a za ní jsme se seřadily- my česká klasika :-) a pár dalších cizinek a bylo úplně jedno jak, protože jsme věděly už z předchozích závodů, že na kolo spolu vyrazíme pohromadě.
Čeho jsem se ale před závodem bála byl 5ti kilometrový nájezd do lázeňského města, ve kterém se každoročně po plavání zahltím a jsem ráda, že se jen ,,tak tak,, držím soupeřek. Nevím, zda jsme letos nájezd projely tak pomalu, ale žádná krize na mě nepřišla a v pohodě jsem se držela na čele naší skupiny. Během cyklistických okruhů, které jak všichni víme, byly těžké, jsem cítila, že mi to na kole prostě jede. Tak jsme se společně s dánkou Michelle Vesterby průběžně střídaly na špici a nebyl důvod tam pouštět někoho jiného. Takový malý šok byl ve druhém kole, kdy jsme měly pocit, že nás předjíždí motorka -vlastně to ale nebyla motorka, ale Ewa Komander, kterou jsme ani jedná z nás moc neregistrovala. Napadlo mě zkusit s ní jet, ale ve druhém kole ze sedmy to byl moc velký risk a věděla jsem, že to bych určitě nevydržela.
Postupně díky dobré spolupráci s Michelle se nám podařilo odpoutat pár holek a dokonce jich pár i sjet a tak se naše skupinka propracovala za tři nejlepší a závod byl na boje od čtvrtého místa opět otevřen. Už na kole, potom co jsem si to celkem práskla, mě bylo jasné, že mi to prostě nepoběží, tak jak bych chtěla a proto jsem z depa vyběhla a hned vzdala souboje i s českými závodnicemi Terkou a Tamarou . Byla to chyba, ale nešlo to. Ze čtyř běžeckých okruhů jsem se dle mého pocitu 2 kola odtrápila a pak se trochu rozeběhla, nicméně na holky to nestačilo, ale na celkové 10.místo ano.
Ze závodem spokojená rozhodně jsem a myslím, že jsem podala dobrý výkon na moje schopnosti. Jestli jsem po závodě řekla nějaké ,,kdyby ,, třeba ohledně toho běhu, nebo depa, tak by závod dopadl stejně takhle , protože na kdyby se ve sportu nehraje : )
Moc pěkný článek
Někdy stačí jenom si víc věřit a třeba to i příště poběží. Určitě na to máš! Péťa